„Váš partner ve světě realit

Karlův Most

V daleké minulosti lidé přecházeli Vltavu, v samotném centru dnešní Prahy, přes několik brodů. V místě dnešního Karlova mostu býval nejprve přechod přes svázané klády. Ale už z 10.století máme první písemné zmínky o dřevěném mostu, který však  byl posléze  stržen povodní. Nový most dal vybudovat  král Vladislav II a pojmenoval ho po své ženě Juditě. Juditin most byl prvním kamenným mostem v Praze. Protože byla Praha často sužována povodněmi, také tento most  v roce 1342 odnesla voda při jarním tání ledů. 

Stavba dnešního Karlova mostu začala v roce 1357, pod záštitou Karla IV, který také položil základní kámen stavby mostu. Mostu se nejprve říkalo jen  „Kamenný“ nebo „Pražský“. Dnešní jméno Karlův most se začal používat až později. Při jeho stavbě se snažili stavitelé vyvarovat chyb, kterými trpěl Juditin most. Karlův most má méně oblouků a je vyšší. Stavba mostu byla dokončena v roce 1402.

Karlův most je nejstarší stojící kamenný most  v Praze. Jeho délka je 516 metrů a široký až 9,5 metrů. Založen je na mlýnských kamenech a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je vybudován z pískovcových kvádrů. Spojuje Staré Město s Malou Stranou. Po obou stranách mostu je opevněný věžemi. Na Malé Straně je větší a menší Malostranská mostecká věž  a na straně Starého Města , na prvním pilíři je Staroměstská mostecká věž. Spolu s exponáty převážně barokních soch a sousoší, tvoří Karlův most působivý celek unikátní středověké architektury. V období let 1683 až do roku 1928 bylo na jednotlivé  pilíře mostu osazeno na 30 soch. Mezi nejznámější patří socha svatého Jana Nepomuckého. Ta je zde umístěna jako upomínka na jeho svržení z mostu (1683) a patří mezi nejstarší kousky sochařské výzdoby mostu. Poté přibyly další sochy a sousoší, zejména mezi lety 1707-1714. V tu dobu byly zaplněny zbývající volné pilíře na mostě sochami. 


Další výraznější proměnu zažil most až kolem poloviny 19. století. Menší část barokních soch byla pro svůj špatný technický stav nahrazena novými sochami. Většina barokních soch z pískovce byla díky své omezené životnosti od začátku 20.století postupně vyměňována za kopie. Originály soch jsou uloženy v Lapidáriu na Pražském Výstavišti nebo na Vyšehradě v sálu Gorlice. Most musel čelit nejen nepřízni počasí, ale také častým povodním. Ty ohrožovaly most mnohokrát, dokonce už během jeho stavby. Při povodni v roce 1890 stoupla hladina řeky o tři metry. Klády z utržených vorů na řece se zarazily o pilíře Karlova mostu a svými nárazy je poškodily. Poničeny byly tři pilíře mostu a dva oblouky spadly do vody. Ve vodě zmizely také dvě sochy zdobící most. Poškození mostu způsobilo velké problémy pro obyčejný život ve městě, protože most byl důležitou dopravní spojnicí města. Proto zbořené části mostu nahradila alespoň dřevěná konstrukce, po níž se obcházela zničená část mostu a nepoškozené části dále sloužily k přepravě. Při opravě po povodni  byla zachována původní podoba mostu,nové pilíře byly pouze nepatrně užší. Oprava trvala dva roky, sochy spadlé do Vltavy byly vyzvednuty z vody ještě  o tři roky později. V dalších letech se přistoupilo k novému zpevnění původních pilířů mostu. Také velká většina  pískovcových kvádrů, z nichž byl most postaven  již není původní. Na celém plášti mostu byly vyměněny poškozené kvádry za nové v barvě šedé nebo jasně žluté. Pár původních kamenů má typické keramické značky z té doby. K vidění jsou  např. na pilíři u Čertovky nebo na  pilíři na Starém Městě. Cestu na mostě tvoří štípané pásky žuly a v dnešní době je cesta používaná  jen chodci. Ale v minulých časech byl most významnou dopravní i obchodní tepnou Prahy.

Do roku 1828 byl most dokonce do určité délky zastavěn i malými obchůdky. Svoji  živnost tady provozovali uzenáři, koláčníci, hřebenáři a další drobní obchodníčci. Od roku 1883 jezdila po mostě jako městská doprava, koňská tramvaj  tzv.koňka. Tu v roce 1905 nahradila moderní elektrická tramvaj. Aby však  nebyl narušen estetrický vzhled Karlova mostu  trolejemi zkonstruoval známý vynálezce František Křižík speciální kolejnice, kde proud byl veden mostovkou. Ale těžké tramvaje a následně  ani  autobusy se neosvědčily a provoz byl na čas přerušen. V roce 1932 byla veřejná doprava obnovena  a k přepravě se používaly autobusy na pneumatikách. Tak tomu bylo až do 2.světové války. Provoz automobilů skončil na Karlově mostě v roce 1965 a dnes je zde zóna jen pro chodce. Své místo mají dnes na mostě znovu také výtvarníci, fotografové i hudebníci