„Váš partner ve světě realit

Pražský hrad

Pražský hrad je nejvýznamnější kulturní i historickou památkou. Komplex Pražského hradu tvoří unikátní palácové, církevní, úřední i obytné stavby. Jsou zde zastoupena všechna slohová období. Podle nejstarších písemných dokumentů byl Pražský hrad založen už kolem roku 880 prvním historicky doloženým Přemyslovcem, knížetem Bořivojem. Podle dostupných informací byl první knížecí palác zřejmě dřevěný. Opevnění tvořil val z hlíny a kamení. První kamennou stavbou byl kostel Panny Marie. Další církevní stavbou byla basilika svatého Jiří a třetí svatyní byla rotunda svatého Víta, která byla později přestavěna na mohutnou baziliku. V 10. století měl na Hradě sídlo nejen kníže (později král) jako hlava státu, ale také nejvyšší představitel církve - pražský biskup. Při kostele svatého Jiří byl založen také první klášter pro benediktýnky v Čechách. 


 


Největší rozkvět Pražský hrad zažil za vlády Karla IV. V tu dobu se stal Hrad poprvé císařskou rezidencí. Karel IV. nechal zesílit opevnění hradu a přebudoval také královský palác. Střechy věží nechal pokrýt zlatými plechy-odtud patrně pramení používaný výraz „Zlatá Praha“. Podle vzoru francouzských katedrál, začal být budován gotický Chrám svatého Víta. Tato nákladná výstavba Pražského hradu pokračovala i za vlády syna Karla IV., Václava. V následujících letech však přestali čeští panovníci, na více jak na sto let, obývat Pražský hrad. Husitské války i čas během kterého nebyl Hrad užíván, způsobilo chátrání hradních budov i jeho opevnění.

Až v roce 1483 se opět usídlil na Hradě král Vladislav, z rodu Jagellonců. Vladislav nechal opravit chátrající zdi, vystavět nové opevnění a obranné věže. Vybudována byla Prašná věž, Nová bílá věž a Daliborka. Byl také přestavěn a rozšířen královský palác. V tu dobu byl dnešní Vladislavský sál pokládán za největší klenutý sál v tehdejší Evropě. Velká okna Vladislavského sálu patří mezi první stavby renesančního slohu v Čechách. Přestavbu Hradu v renesanční sídlo provedla až další vládnoucí dynastie - Habsburkové. Za jejich času byla založena také Královská zahrada a v ní byly v průběhu 16. století, zejména pro zábavu šlechty, vybudovány Letohrádek, Míčovna, střelnice a Lví dvorek. Úpravou prošel také samotný královský palác a katedrála. Přibyly zde také šlechtické paláce (dnes známé jako Lobkovický a Rožmberský) a podél hradeb nové obytné budovy. 

Přestavba hradu vyvrcholila za vlády Rudolfa II.(1576-1611), kdy se panovník natrvalo usídlil na Pražském hradě. Za vlády císaře Rudolfa se stala Praha centrem vzdělanců, umělců i diplomatů z celého světa. Císař vlastnil mnoho vědeckých i uměleckých sbírek. Pro umístění svých vzácných exponátů nechal panovník vybudovat nové prostory ( např. i dnešní Španělský sál) v severní části Hradu. Pro svůj chov vzácných španělských koní zřídil budovy koníren. Za vlády Rudolfa byl také položen základ Zlaté uličky. Pražská defenestrace v roce 1618 zahájila dlouhé období válek. Během toho času došlo k velkému poškození Hradu, k jeho vydrancování saským vojskem a švédskými vojáky.

Až za panování Marie Terezie (1755-1775) byla provedena další velká přestavba Hradu. Přestože hlavním městem byla v té době rakouská Vídeň, přestavěla panovnice Hrad na reprezentační sídlo zámeckého stylu. Z této doby pochází Kaple svatého Kříže, Ústav šlechtičen i monumentální vstupní brána na I.nádvoří Pražského hradu. Protože Praha nebyla hlavním centrem pro panovníka, začal Hrad, jako už mnohokrát dříve chátrat. Dokonce i vzácné sbírky Rudolfa II. byly postupně rozprodány.

Hlavní komplex Hradu znovu ožil až v roce 1848, kdy byly provedeny potřebné úpravy. Pražský hrad si jako své sídlo vybral císař Ferdinand V. Přestavěna byla Kaple svatého Kříže i Rudolfova galerie. Upraven byl Španělský sál, neboť se počítalo, že zde bude korunován František Josef I. Tato korunovace se, ale neuskutečnila. Velkou stavební akcí byla také dostavba katedrály. V roce 1859 byla na její dokončení založena „Jednota pro dostavbu chrámu svatého Víta“. Ta nejprve zajistila potřebnou opravu a posléze i konečnou dostavbu chrámu. Katedrála byla dokončena až v roce 1929. 


Po vzniku samostatné Československé republiky se Hrad znovu stává sídlem pro hlavu státu. Rozsáhlou úpravu v letech 1920-1935 na žádost prezidenta Masaryka, provedl slovinský architekt Josip Plečnik. Tento architekt se výrazně zasloužil o dnešní podobu Pražského hradu. Citlivě skloubil historické prostory s moderními požadavky té doby. Upravil I. a III. hradní nádvoří, jižní zahrady a nádvoří se zahradou Na baště. V interiéru vytvořil Sloupovou síň, soukromé prostory bytu prezidenta Masaryka a jeho pracovnu.

Po skončení totality se Pražský hrad, za vlády Václava Havla, na mnoha místech otevřel také veřejnosti. Některé interiéry prošly rekonstrukcí. Došlo například k výstavbě nových vstupů na II. nádvoří Hradu. Tohoto projektu se chopil designér a výtvarník Bořek Šípek. Zajímavý je také nový skleník od známé architektky Evy Jiřičné. Novou tvář získalo Jiřské náměstí i Mozaika Posledního soudu. Základním cílem je co nejvíce otevřít Pražský hrad veřejnosti.

Po mnoha letech byly zpřístupněny veřejnosti dosud naprosto uzavřené prostory. Návštěvníci mohou navštívit Královskou zahradu s Míčovnou, Císařskou konírnu, jižní nebo Tereziánské křídlo Starého královského paláce. Pražský hrad je nejen sídlem prezidenta republiky, ale také naší významnou kulturní a historickou památkou číslo jedna. Jsou zde uchovány korunovační klenoty, historické dokumenty, křesťanské relikvie i pozůstatky českých králů.

Od roku 1990 je každý den od setmění do půlnoci (v turistickou sezonu do jedné hodiny v noci) Hrad nádherně osvětlen. V prostorách Hradu se stejně jako po několik minulých staletí, odehrávají významné události pro naši zem.                                                      


NÁDVOŘÍ PRAŽSKÉHO HRADU:

Přímo před průčelím Pražského hradu se nachází Hradčanské náměstí. Na jižní straně náměstí je ochoz a z něho unikátní výhled na celou Prahu. Toto místo je velmi oblíbené a navštěvované turisty. Hradčanské náměstí, bylo už za doby Rudolfa II. v polovině 16. století, velmi prestižní adresou.

Podél náměstí začaly vyrůstat paláce šlechticů. V severní části náměstí stojí nevelké šlechtické paláce a kanovnické domy, v jižní části jsou to honosné palácové stavby. Právě kolem těchto rodinných sídel vedla i Královská cesta. Stojí zde Swarzenberský, Toskánský, Martinický, Arcibiskupský a Salmovský palác. Do areálu Pražského hradu lze vstoupit ze tří stran. Hlavní branou z Hradčanského náměstí, vchodem z ulice u Prašného mostu a vchodem ze starých zámeckých schodů. Hlavní brána(tzv.Brána gigantů), kudy se vstupuje do areálu Hradu na I.nádvoří, pochází z času vlády Marie Terezie. Ozdobná mříž je rozdělena osmi pilíři z pískovcových kvádrů. Prostřední dva mohutné pilíře nesou sousoší zápasících gigantů. Na ostatních pilířích je také sochařská výzdoba, ale již ne tak velká. Nad branou je pozlacený, kovaný oblouk s královskou korunou. Po stranách vrat u pilířů stojí příslušníci Hradní stráže. Výměnu Hradní stráže mohou zhlédnout zájemci přímo na nádvoří.

První nádvoří Pražského hradu je hlavním vstupem na Hrad. Používá se u něj také názvu Čestné nádvoří. Na tomto nádvoří se vítají státní návštěvy na Hradě. Budovy na nádvoří pochází už z 18. století. Samo nádvoří prošlo několika úpravami. Ty poslední provedl architekt Josip Plečnik v minulém století.

Na II. nádvoří Pražského hradu se vchází Matyášovou bránou. Tato brána je nejstarší barokní dílo v Čechách. Je dílem architekta Filippi a pochází ze 17. století. Původně stála samostatně mezi Hradčanským náměstím a Hradem jako oblouk, kterým se vcházelo do sídla panovníka. Název má po císaři Matyášovi II. Po vstupu na druhé nádvoří, je na pravé straně Kaple svatého Kříže a nalevo severní křídlo Hradu. Nádvoří vzniklo za Rudolfa II. Celé nádvoří je ohraničeno objekty Nového paláce. Sály, salony a salonky  v úrovni prvního podlaží všech křídel Nového paláce, slouží pro přijímání oficiálních návštěv Pražského hradu. Z Matyášovy brány se mezi nádvořími, přes Pacassiho schodiště, dostanou návštěvy přímo do reprezentativních místností v jižním křídle. Sloupovou síní se  dostanou do velkých sálů severního křídla. V těchto místech za Rudolfa II vznikly dva výstavní sály -Španělský sál a Rudolfova galerie.

Španělský sál nechal císař Rudolf vybudovat v letech 1602-1606 nad svými konírnami. Jeho stáje měly kapacitu 226 koní. Chovalo se zde vzácné španělské plemeno a odtud je také jméno sálu. Španělský sál má obdélníkový tvar 47x24metrů a bohatou štukovou výzdobu. Po několika přestavbách je v dnešní podobě místem pro společenské setkání. Konají se zde koncerty, významné státní akce a recepce pro hosty prezidenta republiky. Řada sálů i salonů byla postupem času obnovována. I dnes dochází k restaurování staršího zařízení a vybavení historických místností Hradu.

Hradní, reprezentativní prostory nejsou veřejnosti přístupné. Zájemci mají výjimečnou příležitost prohlédnout si tyto prostory jen dvakrát v roce a to při významných výročích státu. V květnu, při výročí osvobození a na podzim, kdy je říjnové výročí vzniku Československé republiky.

Třetí nádvoří Pražského Hradu patří mezi nejnavštěvovanější místa v celé Praze. Je největší ze tří nádvoří Pražského hradu. Toto nádvoří vznikalo postupně, v období po velkém požáru, který zde vypukl kolem roku 1541. Díky archeologům byly na tomto místě nalezeny hliněné valy, pohřebiště, zbytky domů z dávné doby i zbytky komunikace slovanského sídliště. Všechny tyto vzácné nálezy jsou zachovány pod betonovou konstrukcí a žulovou dlažbou, která byla provedena za prezidenta Masaryka. Jedinečnost tohoto nádvoří, tvoří svatovítská katedrála. Do prostoru nádvoří zasahuje také budova Starého probošství. Staré probošství bylo i biskupským palácem. Dnešní podobu budova dostala v 17. století. Ze stejné doby je také portál a socha, na níž je vyobrazen svatý Václav.

Třetí nádvoří je upraveno podle projektu architekta Plečnika. Ten dostal za úkol plně rehabilitovat historické sídlo českých panovníků od prezidenta Masaryka. V tu dobu byl Pražský hrad obohacen i o nová výtvarná díla. Jedním takovým dílem je Žulový monolit. Byl přivezen z Mrakotína, jako památník obětem 1. světové války. Památník má necelých 16 metrů, je z leštěné žuly a váží 110 tun. Postaven byl při desetiletém výročí republiky, v roce 1928. V roce 1996 byl památník doplněn o dvoumetrový, zlatý jehlan, který byl umístněný na jeho špici. V sousedství monolitu je socha svatého Jiří bojujícího s drakem. Na nádvoří stojí jenom kopie, originál této sochy (odlit byl již v roce 1373)je uschován v Národní galerii.

Na jižní straně nádvoří jsou budovy, kde je sídlo prezidenta. Dominantou celého nádvoří je jistě Chrám svatého Víta s věží. Velká chrámová věž je vysoká necelých sto metrů a má čtyři zvony. Největší z nich se jmenuje Zikmund a je i největším zvonem v Čechách. Tento 203 cm vysoký zvon je odlitý z bronzu. Z ochozu kolem věže je unikátní výhled na celou Prahu. Vedle věže je slavnostní vstup do chrámu. Katedrála je dlouhá 124 metrů a její klenbu nese osmadvacet pilířů. Vchod tvoří monumentální bronzové dveře s reliéfy, které zachycují historii chrámu a legendy o svatém Václavovi a svatém Vojtěchovi. Velkou část interiéru tvoří hlavní loď a boční lodě. Nachází se zde také postranní kaple s unikátními barevnými vitrážemi. Nejkrásnější je kaple svatého Václava, do níž vede tzv. Zlatá brána. V její horní části je vzácná Mozaika s názvem „Poslední soud“ z let 1370-71.(Zlatá brána je slavnostním vstupem do katedrály z III. nádvoří).

Kaple svatého Václava je hlavním centrem katedrály. Každého ohromí svou výzdobou. Její stěny jsou posety drahými kameny. Výzdobu tvoří také nástěnné malby a výjevy ze života svatého Václava. Ve stěně jsou vybudovány dveře, které vedou ke komoře s korunovačními klenoty. Komora je uzamčena sedmi zámky, jejichž klíče jsou uschovány u sedmi různých institucí.

Korunovační klenoty tvoří koruna, zlaté žezlo a říšské jablko. Všechny tyto klenoty jsou zdobeny spinety, safíry, smaragdy a perlami. Pláště a štoly jsou protkávané zlatem. Poduška na korunovační klenoty je zdobená znaky českých zemí z 2. poloviny 19. století. Král Karel IV. zavedl rituál, podle kterého mohli být čeští králové právoplatně korunováni, jen touto korunou. Korunovační klenoty jsou uschovány a pro veřejnost jsou vystaveny jen velmi příležitostně. V letech 1928-1935 byla v podzemí chrámu upravena královská hrobka se sarkofágy Karla IV., jeho dětí a čtyř jeho manželek. Uloženy jsou zde také ostatky dalších, českých králů, Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad nebo Rudolfa II.