„Váš partner ve světě realit

​Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí je nejstarším náměstím v Praze a tvoří střed historického centra města. Již od svého počátku bylo velmi významným společenským i obchodním centrem. Původně se používalo názvu Velké náměstí, postupem času se název několikrát změnil.

Ve 13. století neslo název Staré tržiště (v ten čas zde bylo největší tržiště v zemi), ve 14. století  Staroměstský rynek (zkráceně Rynk) a v 18. století Staroměstský plac či Velké náměstí. Dnešní název se užívá od roku 1895. Jméno je odvozeno od Starého Města, tedy části Prahy, kde se náměstí nachází. Náměstí nejen bylo, ale i dnes je stále centrem obchodního i historického dění. Svůj význam si začalo budovat již kolem 10. století. V tu dobu se na tomto místě sjížděli obchodníci z celé Evropy (v blízkosti byla také celnice). Po vystavění radnice a Týnského chrámu se ve 14. století na tomto místě odehrávaly (od korunovace až po popravy) všechny zásadní události.

Roku 1422 zde byl popraven představitel husitského hnutí Jan Želivský. Další tragická událost se zde stala 21. června roku 1621. Bylo zde zabito 27 českých pánů, představitelů stavovského povstání proti nadvládě Habsburků. Na jejich památku je v dlažbě na zemi před radnicí vyobrazeno 27 bílých křížů. 



Celé STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ je lemováno řadou významných staveb, jako je Dům u kamenného stolu, Palác Kinských, kostel svatého Mikuláše a mnoho dalších. Hlavní dominantou je na jedné straně Staroměstská radnice s Orlojem a na straně druhé, kostel Matky Boží před Týnem. Uprostřed náměstí je pomník Jana Husa.

STAROMĚSTSKÁ RADNICE byla založena roku 1338, kdy obyvatelům Starého Města Pražského, bylo Janem Lucemburským uděleno právo postavit si vlastní radnici. Základem radnice se stal nárožní gotický dům s věží. Ta byla později navýšena do dnešní výšky 69,5 metrů a byla v ní vystavěna gotická radniční kaple. Druhý radniční dům byl k původní stavbě, na její západní straně, připojen v roce 1360. Zde byla zřízena radní síň. Tato síň je naprosto unikátní svým dřevěným stropem. Je to původní, trámový strop s bohatou renesanční výmalbou. Tuto zdobí ji také pozlacené řetězy, vyřezávaná gonzola s andělem a plastika trpícího Krista. Na dřevěném obložení stěn jsou vyobrazené cejchovní a městské znaky. V průběhu staletí se stala radniční síň důležitým místem při různých dějinných událostech.

STAROMĚSTSKÝ ORLOJ je na jižní stěně radnice a stal se součástí její věže již v 15. století. Nejprve byly na věž umístěny klasické hodiny a o několik let později i zvon. První písemná zmínka o Pražském orloji je z roku 1410. Je to jedna z nejvzácnějších památek hlavního města a také nejvíce oblíbena mezi turisty. Pražský orloj je dokladem vysoké úrovně vědy i hodinářského řemesla té doby.

Orloj se skládá z asi 350 částí a velká většina jsou ještě originály z 15. století. Nejatraktivnější části orloje jsou pohyblivé figury 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut. Pravidelně se v celou hodinu od ranních 9 hodin do 9 hodin večera, ve dvou okéncích objevují tito apoštolové. V levém okně svatý Petr s klíčem, svatý Matěj se sekyrou, svatý Jan s kalichem, svatý Ondřej s křížem ve tvaru X, svatý Filip s křížem a svatý Jakub s valchou. Současně v pravém okně je k vidění svatý Pavel s knihou, svatý Tomáš s kopím, svatý Šimon s pilou, svatý Tadeáš s deskami, svatý Bartoloměj s kůží a svatý Barnabáš se svitkem. Další výzdobu orloje tvoří po stranách stojící čtyři dvojice postav: Marnivec, Lakomec, Kronikář, Anděl, Smrtka, Turek, Hvězdář a Filosof.

Každou celou hodinu tahá Smrtka za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů, přitom kývá na Turka, který její služby pohybem hlavy odmítá. Lakomec s měšcem v ruce pokyvuje hlavou a hrozí holí a Marnivec se se zájmem prohlíží v zrcadle. S poslední postavou apoštola zakokrhá zlatý kohout (tím má probouzet k další hodině života) a začnou odbíjet věžní hodiny.

Na tuto podívanou vždy čeká celá řada nejen turistů, ale i samotných Pražanů. Pražský orloj ukazuje čtyři druhy času. Jako jediný na světě umí měřit také čas babylonský (nestejný). V létě jsou hodiny delší než v zimě, tento čas trvá od východu slunce po jeho západ. Staroměstský orloj je nejlépe zachovalým orlojem na celém světě. Starší je sice orloj v italské Padově i ve francouzském Štrasburku, ale ty byly postupem doby přestavěny.

Pražský orloj si zachoval nejvíce svoji původní podobu. Pod radnicí je k vidění románsko-gotické podzemí, pocházející z počátků Starého Města.  Nejstarší části podzemí pod radnicí, je románský sál ze 12. století.  Najdeme zde studny středověké cisterny na dešťovou vodu nebo také základy věže. Podle vyrytých jmen (pravděpodobně od vězňů) na gotickém portálu jde poznat, že zde v minulosti bývalo vězení. 


Z podzemí zpět na náměstí. Od roku 1591 stávala v části náměstí Krocínova kašna. Vodou byla napájena ze staroměstského vodovodu. Přítok vody však byl poškozen, provoz byl ukončen a kašna přestala být využívána. Byla nešetrně rozebrána a dnes jsou některé její části k vidění jen v Národním muzeu, kde jsou uloženy. Podobný osud má také Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Tento pískovcový, barokní sloup byl vztyčen jako poděkování za obranu města před nájezdy švédských vojáků. Mariánský sloup také určoval čas. Jeho stín, při dopadu na pražský poledník určoval, že je právě poledne. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 byl sloup rozvášněným davem stržen. Pro dav lidí stržení sloupu představovalo svržení habsburské nadvlády. Trosky této vzácné památky jsou rovněž uloženy v lapidáriu Národního muzea.

Kromě radnice je další výraznou dominantou náměstí kostel Panny Marie před Týnem. Dvojice jeho 80 metrů vysokých věží tvoří protipól radnici s její věží. Vstoupit do objektu je možné čtyřmi portály. Součásti chrámu je kaple svatého Kříže, svaté Ludmily a kaple Panny Marie. Velmi cennou památkou je také cínová křtitelnice, ta patří mezi největší a nejstarší exempláře v Praze. Pochází z původního vybavení z roku 1414. Na hlavním oltáři chrámu je umístněný obraz Nanebevzetí Panny Marie od významného malíře Karla Škéty. V chrámu má také náhrobek Tycho Brahe, legendami obestřený pražský astrolog .

Od roku 1915 se stala další dominantou náměstí, uprostřed postavená socha Mistra Jana Husa. Pomník tvoří postava Husa stojící na žulovém podstavci. V něm je vyryta část textu koránu „Kdož sú boží bojovníci“, který byl symbolem husitského povstání. Velký dopad na celkový vzhled náměstí měla asanace v 90. letech 19. století. V tu dobu bylo zbouráno několik domů v severní části náměstí. Tím vznikla zcela nová ulice, dnes známá jako Pařížská. Každá ze staveb na náměstí má jedinečný a zajímavý osud, ať je to kostel svatého Mikuláše, palác Kinských, Dům u kamenného stolu, dům u Vola, U červené lišky nebo Týnská škola.

Staroměstské náměstí bylo svědkem mnoha historických událostí. V době Českého stavovského povstání se zde lid bouřil proti Habsburské nadvládě, později v roce 1902 se tady konaly manifestace za všeobecné hlasovací právo, v roce 1918 na tomto místě žádal lid zřízení svobodné socialistické republiky. Na Staroměstském náměstí v roce 1948, tehdejší předseda vlády Klement Gottwald ohlásil z balkonu paláce Kinských budování socialismu a tím v Česku v podstatě zavedl totalitní režim.

Nákladná rekonstrukce náměstí byla provedena v roce 1987. Celá plocha náměstí, něco přes 9000m2 byla znovu předlážděna. Nainstalováno bylo také nové pouliční osvětlení. Vysázen byl krásný zelený park se stromy, keři a doplněný lavičkami na posezení. Náměstí je vyhlášeno národní kulturní památkou.